Existuje prastará čínská kletba, z doby 500 až 221 př. N. L. která zní „Můžeš žít v zajímavých časech!“ Tedy abyste žili v období chaosu a násilí. Myslím, že vláda ANO přesně tuhle čínskou kletbu uvádí do praxe.
Myslíte si, že po Babišově zářijovém selhání teď konečně ministerstvo zavádí opatření, která povedou k rychlému utlumení šíření epidemie? Já si to nemyslím. Zavádějí se omezující opatření, která VYPADAJÍ, že povedou k útlumu viru. Což není totéž. V mnoha ohledech přicházejí spíš jako marketingová, než vědecky podložená řešení.
Nízkost
Jejich hlavní imperativy zní „děsit lidi tak, aby se izolovali“ a „omezit, zakázat, uzavřít“. Jsou to v zásadě nedomyšlená opatření „nízkých lidí“. Pojem „nízký člověk“ nepokládám za pejorativní, jedná se o označení osob, které nedokáží uvažovat v souvislostech a o důsledcích svého jednání na jiné lidi, protože se to nenaučili a někteří celý život trénovali pravý opak.
Komunismus v nás v Hamáčkovi
Příkladem nedomyšlenosti (ne-li zlovolnosti) je nápad Hamáčkova ministerstva omezit informace o epidemii, protože přece … kdo má informace, ten má moc, může řídit. Chce se mi dodat – nemá, pakliže je blbej. Ovšem představa, že poskytované informace děsí, je také neopodstatněná. Pokud něco pomáhá lidem přestat podceňovat hrozbu, pak to je to, co vidí. Mapa obcí na Seznamu ukazuje takovou realitu. Pokud by podobnou mapu od počátku používala vláda jako stěžejní komunikační prostředek odpovědného chování, tak jednání lidí by bylo dnes mnohem přiměřenější. Není přesné, že takové informace šíří paniku. Naopak nedostatek informací je základem naivity příznivé pro přijímání fake news a pro panické chování.
Omezení ano, ale jaká?
Ještě k omezením. Nejde myslím naprosto o to, že by omezení neměla přicházet, avšak raději ta, která jsou vědecky podložená a povedou k efektivnímu útlumu epidemie. A současně taková opatření musí být doprovázena důvěryhodnou a přijatelnou komunikací. Musí tam být oboje. Proč?
Ďábel (koronavirus) je ukrytý v detailu.
Velmi záleží na tom, aby lidé jednali s porozuměním a nejednali v odporu. Denně provádíme mnoho set ne-li tisíce drobných úkonů, které lze provádět s větší či menší opatrností a precizností vzhledem k šíření nemoci. Některé vykonáváme rituálně, o jiných můžeme přemýšlet. Pokud lidé jednají v odporu, z přinucení, pak v tomto velkém množství dokáží eliminovat v podstatě jakékoli nařízení. To pak vyjde na prázdno. Je to důsledkem matematiky, v níž velké množství malých rizik dá v součtu totéž co rizika velká.
Není to lepší
Osobně si myslím, že Babišovo selhání na počátku epidemie není o mnoho horší, než tento způsob moderování jejího průběhu. Omezení prodejní doby, zákaz prodeje v neděli, zkrácení doby pro návštěvy úřadů, zákaz nočního vycházení, negativní postoj k trhům – to jsou příklady opatření, která současně vedou i k podpoře šíření epidemie. Vedou ke koncentraci osob a vytvářejí nové klastry šíření epidemie. Musíme je dodržovat, ale to nestačí. Změnu v takové situaci přivede spíš osobní odpovědné jednání.
Pracoviště
Samozřejmě ne všechna opatření jsou špatná. Pracoviště jsou významným prostorem šíření. Například výzva k tomu, aby firmy nechaly pracovat zaměstnance doma, má (byť komunikační) význam. Vzhledem k tomu, že to jsou stěžejní místa šíření, je to ale hrozně málo. Scházejí pobídky k tomu, jak šíření na pracovištích omezit ještě jinak, než nošením roušek. Na základě analýz. Nestačí například otírat kliky, je možné je vybavit designérskými pomůckami pro otevírání lokte. Nestačí zavřít restauraci, když se zaměstnanci budou shlukovat v malé nevětrané kuchyňce s jednou ohmatanou konvicí. A tak dále…
Hřích zaostalosti
Mnohem větší škodu než to co dělá vláda zle, pak má to, co by dělat mohla a nedělá. Žijeme v době vyspělé vědy, moderních adaptivních technologií a umělé inteligence, ale vláda v podstatě jedná podobně, jako by jednala tak někdy na počátku devatenáctého století.
V detailu se například zcela zapomíná na to, že technologie umožňují bezpečné připojení domácího počítače do firemní sítě. Schází pobídka odborným skupinám, aby nacházely potřebná řešení. Například: Při nedostatku lékařů by pomohlo, aby mohli ambulantní lékaři v domácí karanténě alespoň hovořit s pacienty a předepisovat jim léky z domova a nepřetěžovat náhradní ordinace. Podobných nevyužitých příležitostí jsou jistě tisíce.
Motivace strachem
Proč tomu tak je? Snad to je v důsledku epidemie a strachu, že došlo ke zploštění myšlení směrem k primitivismu. Což zas je důsledek toho, že strach je primárním motivátorem v této krizi. Babišovi se konečně splnil sen řídit stát jako firmu, protože ve většině firemních kultur je strach nejvýznamnějším motivátorem. Ten sice funguje, ale přináší také řadu diskrepancí.
Existují však i jiné styly řízení a firemní kultury, efektivnější v byznysu i ve vědě. Založené na respektu, sdílení, sounáležitosti, osobním přístupu, podpoře kreativity a podobně. Nedávno jsem na blogu anglického studenta teologie narazil na text o lásce jako základu firemní kultury. V sociálním poli strachu a totalitarismu není pro něco takového místo. Může však vznikat navzdory vládě, jako alternativa, jako underground. Pokud je někde v této krizi naděje, pak právě v tom. Opět jsme v širším smyslu u „domácího šití roušek“.
Láska je mocnější, než strach. V míře, v jaké si dovolíte lidi milovat, přestane na vás doléhat manipulace strachem. Ale musíte si to dovolit. Nestane se to automaticky, jen zalíbením v krásných příbězích, kázáních, dramatech, filmech, či vnitřně prožívaným souhlasem s myšlenkami jiných lidí. To je všechno třeba dobré, pomáhá, ale v zásadě nejde o vybuzení sentimentu, ale o naprosto vědomé osobní rozhodnutí. Sentiment brzy odplyne, ale rozhodnutí vydržet může.
Myslím, že tak jako je dobrý a špatný stres (eustres a distres), je užitečný a špatný strach. Neznamená to ani, že vás láska zbaví strachu zcela. Ale té jeho podoby a té složky, která je manipulativní a ničivá.
Distribuovaná naděje
Neustále čekáme na nějakou osobnost, která se v této krizi postaví tandemu Zeman Babiš a „dá lidem naději“. Asi jako Winston Churchill za války Londýňanům (ostatně, představte si na tom místě našeho premiéra). Jiný problém je, že takovou osobnost národ není ochoten přijmout. Žijeme však v době internetové, kdy se řada věcí děje distribuovaně. Je – snad – velmi – důležité, aby všichni lidé, kteří mohou, přinášeli naději.
Začít myslet
Jde o to, abychom začali přemýšlet jak se chránit, jak omezit šíření epidemie a nedrželi se tak urputně toho, co jaká mediálně zdatná osobnost řekne. Nečekali, že někdo něco místo nás vymyslí. Možná, že vzít za sebe a své blízké i za svou komunitu a svůj národ odpovědnost, v prvé řadě znamená tohle: Začít přemýšlet a učit se samostatně myslet. Já nemyslím něco tak velkolepého, jako je kritické myšlení: jsme v situaci, kdy schází myšlení vůbec.