Od počátku Lukašenkových činů, násilně a za každou cenu eliminovat volební prohru, mě napadá jedna myšlenka: totiž že jsme s Bělorusy na jedné lodi. Je to tatáž jistota, která nás provází od Kyjevského Majdanu. Občanská svoboda a demokracie v Gruzii, na Ukrajině, Bělorusku a dalších zemích, je i příslibem a možná podmínkou i naší demokracie a svobody. A naopak návrat hegemonů Ruska a Číny do rolí, jaké hrály ve Studené válce, je ohrožení naší suverenity, demokracie, právního řádu a našich občanských svobod a nepochybně i míru v Evropě.
Za posledních několik let zažila svobodomyslná část společnosti v zemích východního bloku včetně naší země a včetně našich sousedů, řadu trpkých proher a posunů od demokracie k tzv. demokracii řízené (manipulované) a k oligarchii. Funkčně a ideologicky je to trend podobný italskému fašismu. Duchovně je vybavený klerikalismem a zneužíváním náboženství k politickým účelům. Z hlediska práva je spiknutím mafií a uchopení otěží státu organizovaným zločinem. Z hlediska hlubinné psychologie ho provází probouzení a dráždění stejných divokých zvířat v lidech, které vedlo k válkám, včetně poslední světové a také k Šoa.
Občané, kteří se obsahově – nikoli vnějškově a pokrytecky – drží evropské židovské a křesťanské kultury, římského práva a Desatera, jsou v temném moři množící se nenávisti skutečně na jedné jediné lodi.
Vždyť umlčení nezávislého tisku v jedné zemi, usnadňuje jeho umlčení v dalších. Porušování lidských práv v jedné zemi usnadní napodobování a porušování v dalších. Oligarchie i organizovaný zločin nezná hranice a přelévá se přes ně jako infekční virus. Zločin aktivně využívá napodobování a vzorce podvodů, násilí a korupce, které mu prošly jinde. Navíc je dnes lidská společnost tak silně propojená, že se sociální, kriminální, duchovní či psychologická patologie snadno z jedné země – jen skrze nevelký počet kontaktů – přelévá do dalších. Někdy díky infekci fake-news a ideemi, jindy si přes hranice pomáhá financováním, jde o dobývání nových území agenty a organizovaným zločinem a celkem vzato postačuje i nápodoba ve ztrátě zábran.
Proto jsme s Ukrajinci a nyní s Bělorusy a také s demokratickou ruskou opozicí na jedné lodi. Cokoli zlého se děje v kterékoli evropské zemi, děje se také nám. A cokoli dobrého se podaří zde, ať již se jedná o vítězství demokratických sil, nebo rezistenci bránící nástupu totalitních praktik, je nadějí a povzbuzením pro občany zemí hlouběji ponořených do kalných vod totalitarismu a je ohrožením jejich oligarchie a jejich vlády organizovaného zločinu. Myslím, že tohle je potřeba mít stále na paměti. Studená válka mezi demokracií a svobodou je stále na ostří nože.
Plynou z toho myslím tři věci:
1. Jsme-li na ostří nože v propojeném světě, na trvalé aktivitě každého z nás velice záleží, ať jsme kdekoli.
2. Demokratické strany i aktivisté musí spolupracovat nejen na národní úrovni (to je podmínka nutná, nikoli postačující), ale i mezi zeměmi.
3. Přestat v nové studené válce pouze reagovat na ztráty, ale převzít iniciativu a myslet dopředu. Rezistence (zadržování totalitarismu) je stejně důležitá, jako malá a velká vítězství.
=Pavel Korec=