Reklama
 
Blog | Pavel Korec

Lze nasimulovat, jak vláda zvládá epidemii?

Hovoří se o epidemiologických a ekonomických modelech, avšak ty jsou při absenci jasné strategie zatížené velkou nejistotou. Bylo by možné vytvořit model, který by simuloval samu vládu, její ministry a jejich rozhodování? Kromě toho je zajímavé představit si zjednodušený model, v němž vláda brání epidemii a ekonomickým škodám.

V čem tkví rozdíl mezi fungování naší vlády a vládami (jiných) vyspělých zemí, při potlačování epidemie? Vlády jednotlivých zemí větší či menší měrou postupují kompetentně a dělají takové, či onaké chyby. Pokusme se představit si jednoduchý kybernetický model popisující přenos a zpracování informací a rozhodování. Důležité role v něm mají: sběr a zpracování epidemiologických dat, epidemiologické a matematické modely, média, vláda, šiřitelé dezinformací a občané. Mám za to, že takový model by bylo možné skutečně vytvořit a parametricky ho vyladit podle skutečného fungování účastníků v jednotlivých zemích. S trochou nadsázky a s velkým zjednodušením si je alespoň představme, protože vypovídají o něčem podstatném. Není to tedy přesný popis situace, ale přibližný model akcentující některé vlastnosti.

model vlád

První model (na obrázku A) je ideální stav. V něm probíhá sběr dat a jejich zpracování podobně jako u nás. Uvědomme si, že řada informací je v okamžiku, kdy jsou k dispozici, již zastaralá. Dobré by například bylo znát počty lidí, kteří jsou k danému datu infikovaní, případně nakažliví. My však známe pouze počty lidí, kteří se dostali do systému v důsledku již různou dobu trvajícího onemocnění. Než k nám informace dorazí, uteče nějaký čas. Bylo by snad možné uvedené hodnoty s jistou pravděpodobností dopočítat a konec konců takové informace vyplývají z epidemiologických modelů. Mnohem důležitější však je informace, kterou matematické modely podávají (při určitých předpokladech) o budoucnosti. Tato informace „jakoby z budoucnosti“ totiž slouží jak k vytvoření modelů ekonomických, tak strategie pro boj s epidemií. Přitom strategie ovlivňuje epidemiologické a ekonomické modely a tyto modely pomáhají upravit strategii. Matematicky to je zvládnutelný proces, jehož cílem je například minimalizace onemocnění a ekonomických ztrát. Kompetentní a důvěryhodná vláda pak vyhlašuje efektivní opatření v dostatečném předstihu, který zajistí minimalizaci onemocnění i ztrát. Média překládají vědecké informace do srozumitelného jazyka a pomáhají vládě informovat obyvatelstvo. Současně vládu kontrolují, aby se neodchýlila od cílů.

Obrázek B. V České republice probíhá pravděpodobně totéž, avšak ve slabé a nedostatečné míře. Naopak zde převládá jiný způsob řízení. Probíhá sběr dat a jejich zpracování, avšak s daty se zachází příliš často jako s přesnou aktuální informací, ačkoli vypovídají o minulosti a pouze značně nepřesně. Jsou vytvářeny epidemiologické a ekonomické modely, avšak protože schází strategie popisující přesně to, co se za jakých okolností bude dít, jsou tyto modely ovlivněny logikou, která vznikne teprve v budoucích týdnech a měsících. Jsou tedy méně přesné. Je zde patrně malá míra využití modelů pro vytváření vládní strategie. Informace však sbírají média a překládají a předkládají je občanům. Na rozdíl od předchozího modelu zde jedná vláda v zásadě až v reakci na postoje občanů. Problémem je, že ve vnímání veřejnosti převládají reakce na aktuální situaci, nikoli na situaci, která nastane v budoucnosti. Celý zpětnovazební systém má mnohem více časových zpoždění a latencí. S nadsázkou to lze shrnout, že vláda jedná teprve, až se občané dostatečně vyděsí a následně se vyděsí vláda z občanů, což je pomalý proces. Nelze samozřejmě říci, že rozhodování (čili regulace systému) probíhá jen na základě aktuálních, či zastaralých dat, avšak „informace z budoucnosti“ je brána v potaz slaběji, později a má mnohem menší regulační vliv. Navíc se zdá, že vláda s malou důvěrou dokáže regulovat systém spíše pomocí strachu a nařízení. V takové společnosti však vzniká na velkém počtu míst nedůvěra a odpor proti změně. Protože regulace vlastně probíhá na úrovni každého jednotlivce, jsou direktivní opatření uplatňována nedůsledně. Ohromné množství příležitostí k nedůslednostem u velkého počtu lidí pak v součinu degraduje i poměrně tvrdá opatření. Velký vliv na ně mají dezinformace, fake-news, zkreslená a nesprávně interpretovaná data.

Obrázek C pak ukazuje situaci, jakou si představují ti, kteří by chtěli omezit informace poskytované občanům. V takovém systému vše řídí vláda, odpadají zde zpětné vazby, je omezena kontrolní funkce médií. Nikdo neví, podle čeho se vláda rozhoduje a zda vůbec existuje nějaká strategie. Je to stav, který by mohl fungovat jen za předpokladu vysoce kompetentní a důvěryhodné vlády a naprosto důvěřivého či poslušného obyvatelstva. Připomíná řízení vojenských operací, vytváří velmi malý prostor pro odpovědnost, poskytuje velké množství příležitostí, kde se něco zadrhne a je citlivý na nepřátelskou propagandu.

 

 

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama